Odjakživa mě přitahují příběhy, které se nežijí jen navenek, ale především uvnitř. Takové, které se nevyprávějí jen slovy, ale prožívají se celým tělem. Možná právě proto si mě už velmi brzy přitáhlo umění. Studovala jsem jazyky a dějiny umění, milovala Shakespeara a divadlo. Svět, kde mají emoce své místo, kde slova nesou vrstvy významů, a kde i ticho dokáže říct víc než celé věty.

Divadlo se postupně stalo přirozenou součástí mého života. Působila jsem v ochotnickém souboru, absolvovala řadu workshopů a kurzů, pracovala jako produkční v divadle, objevila se před kamerou a zvažovala studium na DAMU. Dnes vím, že mě nepřitahovalo vystupování samo o sobě, ale prostor, kde je dovoleno cítit– naplno všechny emoci, lidsky a bez soudu. Divadlo mě naučilo řemeslu, mluvení před lidmi a touze otevírat srdce a mysl skrze příběhy.

Cesty, které mě učily vnímat

S přirozenou zvědavostí a touhou poznávat svět i sebe samu přišlo cestování. Procestovala jsem mnoho míst, zažila neskutečné věci a zážitky, které považuji za největší bohatství života. Učila jsem angličtinu v Nepálu, žila jako au pair v Londýně a studovala v Dánsku. Angličtina se tak stala na určitý čas mým druhým jazykem a mostem mezi lidmi, kulturami a vnitřními světy.

Rituály jako kompas života

Na cestách a v životních přechodech začaly do mého života vstupovat rituály. Ne jako něco strašidelného či ezoterického, ale jako nástroj vnitřní péče, léčení a smysluplného prožívání. Během 10 let jsem prošla nespočtem seminářů, workshopů, ceremonií, terapií i zasvěcení a později své zkušenosti předávala dál několik let prostřednictvím transformačních rituálů, retreatů a individuálních sezení.

S rostoucími zkušenostmi přišla i potřeba většího ukotvení. Touha porozumět lidské duši vedla k psychologii. Prošla jsem terapiemi, psychologickým výcvikem Theta Healing therapy, což se stalo na několik let mým hlavním směrem. Díky psychologii nyní mohu dávat rituálům bezpečný rámec, hlubší stabilitu a respekt k individuální cestě každého z nás.

Nalezení vlastní cesty

A pak přišlo mateřství. Dva synové a posledních sedm let mého života jako ten nejhlubší a nejpravdivější osobní rozvoj. Učení se přítomnosti, pokoře, bezpodmínečné lásce i odvaze být sama sebou. Každý den znovu.

Dlouho jsem měla pocit, že si musím vybrat jednu cestu, jedno povolání, jednu roli. Ale nic nedokázalo obsáhnout všechno, co mi dávalo smysl, bavilo mě a naplňovalo.

Až časem mi došlo, že si vybírat nemusím. Že si to mohu vytvořit.

Svatební rituály dnes pro mě přirozeně spojují vše, co mě kdy formovalo- příběhy, umění, symboly, psychologii i hluboký lidský prožitek.

Jsou prostorem, kde se dva lidé mohou skutečně potkat. Se sebou. Jeden s druhým. A s tím, co je mezi nimi opravdu živé a já miluji každou část celého toho procesu!